Zrcadlo pro dva
Jsme jeden krásnější než druhý,
vzdychla, a opřela si hlavu
o mé rámě slastně.
Jsme.
Jeden krásnější než druhá,
vlastně.
Kreativec
Koukal jsem jí na kaťky,
když věšela plakátky.
Vidět byla více nežli trocha …
To by byla reklamní plocha !
To víš
Asi tak moc hluboce
vrylo se to do paměti,
že si zrovna nevzpomenu
co.
Aby neurazil
Polévky si dal jenom vidličku,
asi tím moc nepomoh
pupíčku.
Ztracen
Dopravní podnik,
složil mne na chodník,
líp než mistr v judu.
Nevím, kam teď pudu,
díky trati rekonstrukci
asi budu v čudu.
Slepá láska
Dvořil se holoubek holubici,
přes její chlad,
neztrácel víru.
Její rod však zhyne po přeslici,
je jen z papíru,
a k tomu míru.
To muselo přijít
Už to jde,
už se to valí,
už se to roluje,
už tu je.
Už to jde,
tady jde do tuhého,
však ono se to svalí,
na někoho jiného.
Největší svátek
Včera neděle byla,
byl časné ráno, první máj,
sedmý den jsem odpočíval,
průvod se formoval.
Vstávej ty potvoro líná,
a chystej gratulace,
včera neděle byla,
svátek měla
prá - Cé Dé e f e d e d
Cé Dé e f e d e d
Cééééé
Hurááááááá !!!
Aspoň to
Směju se si
směji si se
kupka sena
v lebi lysé.
Vás se to však netýká,
to tu mám pro králíka.
Zpráva o stavu Unie
Jestli je řiť vedle pipky ?
Já za sebe, snad beze chybky
říkám : „U ní je !!! “
Vyzkoušeno
Zůstanu už smutný navždycky,
ano,
už asi ano.
Však neboj se nic smutná touho,
navždycky netrvá dlouho.
Kulisa
Válcovali valcíři roury celou noc,
celičkou noc bez přestání,
jako cestu ku poznání,
a já se jen převaloval.
Neb trub těch dlouhých tón,
když asi Hrbáč do nich tlouk,
do matek božích v pranýři,
zněl jako mrtvý zvon - on - on ,
který mne provázel ku snídani.
Děkuji ti za ni.
Kdybych se tak ještě mohl chvilku válet …
Woodoo Child
Jak si šel šaman pro brýle,
líčit vám zbytečně budu.
Jisté je, že oční uhranul.
Svou panenkou v údu.
Chytrý
Když Bůh uplácal člověka,
prý k obrazu svému,
by zažil peklo na zemi,
stvořil k němu ženu.
A člověk náfuka,
chtíce být jako On,
též dal se do tvoření,
a zas pekelné meny:
Je tu párek jako hrom !
Žena, a její telefon.
Romance
Nejen lásce platonické
v Máji nakloněn je čas,
se mnou už to taky cloumá …
S čím vydupu se zas ?
Jsme v očekávání
Civím vzhůru na klempíře,
on zas dolů na mne.
Zajímá mě, jestli spadne,
poletí i s mošnou …
Jeho zas, zda nepohrdnu
nastraženou fošnou.
Jak jsem pravil
Vyhlašuji Den Hanýska,
libovolno kdy …
Pro úporné dovětek,
nechť je takto navždy :
„Vzývejte mne ve čtvrtek !
Ideálně každý ! “
Adolfie Bornová
Jehlový podpatku ztupený,
není to moc hezké od ženy,
vyšívat s tebou dláždění,
hezké to ne, to není.
Žena ta pramení z lodiček,
ale co proteče kotníček,
mění se ve dva veletoky
ústící v nekonečně
rozlehlé a bezedné vlnící se moře látky
s oblakem kloboučku na obzoru.
Jehlový podpatku ztupený …
Asi se mi nechtse
Kousla mě moucha
do kotníku,
stát se to blíže
ku rovníku,
mohl jsem už dlouze
spát.
Záhadné
Její oči zablikaly
jak žárovka na záchodě.
(která mě tím sere)
Kde se to v nich bere ?
V očích a žárovkách …
RaJ
Ještě jsem ty kavárny zažil,
i když dal si jenom pivo,
podivný pavouk v bílé košili,
jemuž jsem nevěřil ani „Dobrý den, “
ani cenu,
trpělivě vyčkával.
Přetloustlé popelníky
bránily ubrusům ve vzletu,
a šachový stolík,
málem lehlý popelem,
držel sám za sebe minutu ticha.
Ano, to ticho, to už nestihnu.
Promiňte, spěchám.
Nemoc
Jak moc bych rád …
Jak rád bych moc ?
Moc rád jsem rád,
jak rád jsem ? Moc !
Jak rád mám moc ?
Jak moc mám rád ?
Moc rád zas ne,
tak akorát.
Výstraha
Žena versus silnice,
co je spojuje ?
Některá se, hlavně v zimě,
neudržuje :-(
Desítka hořká
Svatý Sebastian Johan,
když ho tuhle děcko hrálo,
z nebe plakal, by ne málo,
zoufalý jsa, klel jak pohan.
Nám padaly slzy na dach,
a jak tak vlhnul vzduch,
nedělaly : „ Buch, “
ale : „ Bach , Bach, Bach, Bach … “
Vodníček
Z domu jsem vyšla až za šera,
nemoudrá, šeptá mi rozum,
před nedávnem jsem totiž dospěla,
moh by mi sáhnout na kozu.
Stezička vine se bažinou,
na těle smrtelný pot,
třeba si počíhá na jinou,
ten zelený skřetek či šot.
Kvákání ropuch však napoví,
je blízko, třikráte běda !
Po někom jako ty hladoví,
ubohá rusalko bledá.
Uskromněni na kost (By Cost Cutting)
Po šibeničním vrchu
šibovali sprchu,
termín měli šibeniční,
aby
dostali tu mrchu,
celou, včetně hadice,
dál od šibenice.
Oběšenci totiž,
okolností shodou,
moc plýtvali vodou.
Lázeňský dům Atlantída
Ach to ticho,
ach ten klid.
Jsem lázeňský host,
tak to má být.
Roztok solí v kapalině
dřív či pozdějc vyléčí mé neduhy,
to je jiné,
než ve vaně,
tam to mám vždy narvané,
samé švarné děvuchy.
Lázeňské lopatky lodního šroubu
umetly trochu kolonádu,
kormidelní budka je teď vzadu,
celá vzhůru nohama.
To musel být mejdan,
to bylo tvrdé přistání,
ceremonie vítání,
ta je vždycky k zgrcání -
- vítání vodou a solí,
poslední přistání lodí …
Jsme na dně.
To může být,
to se stává,
to bývalo a bude,
když zachází oči rudé,
a obzor už je pro jiné,
to může být, náhle klid …
Však nač ten klid
bez možnosti vzdoru ?
Bez buřičské revolty ?
Bez rokenrolu
co medůzám zkrátí sukně ?
To mi přijde smutné …
Komu to mám vysvětlit ?
Cíťa
Krásnou pannu
u stojanu na kola,
odchytla si ta
nemrtvá mrtvola,
a s dotazy na
máti a pramáti,
celý se třás na tu
chvíli přisátí.
V krásné panně asi
trochu hrklo,
lituje, že kolo
nemá světlo,
chybí mu i další
prvky reflexní,
beznaděj je nyní
tedy komplexní.
Upírek své dva
mocné zuby,
uslintaně vystrkuje
z huby,
a zvolna se jí
blíží k šíji,
vidět to, tak
už mě jistě myjí.
Děvče se křižuje,
bože můj,
když tu netvor zařve :
„ No to je hnůj ! “
Pochopil, že
sáhnul vedle,
strávila celý den
v sedle.
Azor
Našel jsem vadu
na tomto hradu
našel jsem malou vadičku.
Až tady vzadu
má ohnivý pejsek
schovanou svoji ledničku.
Tam turistů řadu
má pro čas hladu
jako malou rezervičku.
Jak by moh taky
v dláždění z žuly
asi zahrabat kostičku ?
Zlý sen
Je tu hrůza největšího formátu,
nevystrkuj zpod peřiny pařátu,
příšerně volný den,
tě čeká tu.
Nebojte se holky, to říká furt
Miluji jedině Tomana Hanyho,
Tomana Hanyho, žádnýho jinýho !
Jenže ho miluje každá …
Zkuste se přiblížít -
- vražda !!!
Domeček z karet
Kolem toho domu,
každý nerad chodí,
přebývá tam pán
se synem a chotí.
To místo ale často,
navštěvuje strach,
pojďme radši po špičkách,
ať nezvíříme prach.
Paní toho domu,
zahalená v kápi,
jak dělníci v lomu,
nebo mniši svatí,
v jedné ruce kytku,
v druhé ruce tyč,
každý před ní utíká pryč
jak by ho hnal bič.
Starší z pánů domu,
ozbrojen je mečem,
kdoví proti komu,
neb trávník není sečen.
Stavení je zanedbané,
stejně tak i zahrada,
Jenom on si připadá,
pořád jako zamlada.
Oporou pevnou domu
jistě bude syn,
už je pár chvil tomu,
co vyrostl z plín.
Dívky po něm šílí,
snad po ňáké hmátne,
že z domu něco kápne,
to nejednu zmátne.
Celou tuto sodomu,
dovršuje erb,
je v něm cesta do pekel,
(kreslil jej sám čert)
místo dravců obvyklých
v jiných chmurných obydlích …
Vtom kýchnul někdo z nastydlých,
dům je na stole, na židlích …
Pro brambor
Ve sklepě jdu slepě
za cílem,
netuše, že já sám jsem
zacílen.
Vražedný předmět je
neostrý,
brzy tak skončí mé
starosti.
Až moji mršinu
objeví,
tak asi poznají
co je jí.
Při ztrátě na zraku
ostrosti,
měl jsem si svítit, ne dělat
blbosti.
SynChronus
Zahoukal havran, zakrákal výr,
hrůzou se třesu, bílý jak sýr,
lesy tu mluví, a lidé mlčí,
peřinu svírám v své poslední křeči !
Jak snadno člověka rozhází,
když se zvuk s obrazem rozchází,
taky jsem to ale piToma,
dívat se na horor sám doma …
Klid, zbabělče, klid.
Když mi vše s úlevou došlo,
v kuchyni se samo rožlo …
Tři oříšky
Cvrnkla mi kapka do nosu,
kapka, spíš malý kyblík vody
bez ucha,
to když dlouho se pro vodu chodí.
Cvrknul mi kyblík do nosu,
no kyblík, zhruba tolik vody
bez obalu,
nevadí, stejně je nevratný.
Dnes běžné
Na vše kašle z vysoka,
stvrzuji, zde parafa,
třebaže za to nemůže,
alergická žirafa.
Bouček
Vznešený princi urostlý,
rád bych zde zmínil tvé přednosti :
Jak jsi do výšky vyrostlý,
velice krásně prorostlý,
a jak jdeš krásně od kosti.
Růžovobílá
Světla bylo, nebylo,
vše bylo dost strašidelné,
o to více hrklo ve mne,
když se to přihodilo.
Zcela tiše, bez vrzání,
šněruje si silnicí
malá dětská tříkolka,
ale žádné děcko na ni !
Nepodléhej falši !
To tě smysly šálily !
Nepodléhám, ze zatáčky
už se noří další !!!
Unesen
Nějaké mladé ucho
smíchy paplo se za břucho,
když k všeobecnej hrôze,
táhlo mě to k próze.
Tyršův odkaz
K své, teď pozdní lítosti,
překročil limit rychlosti,
vědět dřív, co se bude dít,
moh ho třeba obejít.
Zabijácká panenka
Na Ostrově panenek,
byť ty se tváří rozmile,
o příjemných pocitech
nemůže býti řeči.
Ony civí, čumí, tlemí,
visí, A !!!
Zarytě mlčí.
Zaostřím radš své panenky
na tu mou vyvolenou,
co ostatní tu hravě setře.
Ona totiž jediná,
původem je z vepře.
Nakonec
Konec dobrý,
všechno dobré
je k něčemu dobré.